Laos ,Gibbon experience - Za zpěvem gibonů - cestování s dětmi
Zvětšit mapu
26.12. Leje jako z konve. Přemýšlíme, co vlastně na sebe i s sebou. V 8 ráno se hlásíme v agentuře . Rozdělují nás na dvě skupiny. My dostáváme do party 4 sympatické Němce. Seznamujeme se s Anyou , Lerrym , Yorkem a Klausem. Pořád prší. Nasedáme do auta , Němci na korbu. Uvnitř auta je překomárováno. Řidič je netečný a my se je snažíme bít hlava nehlava. Cesta ubíhá laoskou krajinou. Po 2 hodinové cestě je malá přestávka a poté teprve začíná cestovní dobrodružství. Přejíždíme s obtížemi řeku. V deštivém počasí bláto na strmých cestách prokluzuje a my jenom doufáme , že to auto zvládne.Trvá to asi hodinu a opět v dešti přijíždíme do Laoské vesnice. Vesnice žije z turistů a všude je neskutečný nepořádek. Laosané prodávající coca-colu, a další turistické „vymoženosti. Posedáváme a ukrýváme se před deštěm. Přicházejí zabahnění a usměvaví členové předcházející expedice. Vyrážíme! Začátek cesty je jedno velké bahno, klouže to šíleně. Jdeme jako kačeny. Ostrý výstup, sípeme do kopce,trvá to asi 2 hodiny. Leje, a tak nevíme, zda z nás crčí voda, či pot. Přicházíme k velké chýši. Usedáme na dlouhé dřevěné lavici, promáčení funíme. Na laně jsou zavěšeny postroje pro přepravu na lanech. Dostáváme instruktáž v lámané angličtině. Jdou na mě mrákoty. Každý člen výpravy na sebe nasouká postroj, včetně karabin. Takhle ověšení a promáčení vyrážíme na další cestu do džungle. Nahoru , dolů, nahoru, dolů, sípeme...a pořád leje. První ziping, tak tomu odborně říkají. Přes údolí ve výšce od 50 do 150 m visí kovová lana. Některá lana dosahují délky až 320 m. Když dorazíme ke dřevěné plošině,z ahákneme první karabinu a druhou jistící karabinu a pak aniž by člověk tušil, co ho čeká , se rozjedeme do neznáma. Slyšíme jenom rámus a sténání svištícího lana. První jede Laosan , pak skáče Terezka a já se jenom modlím, aby to zvládla. Terka kdesi v dáli volá oukééj.Je to domluvené znamení pro dalšího, to znamená pro mě. Zapínám jednu karabinu, druhou a hup ... Jedu šílenou rychlostí!!Nevnímám okolí a za chvíli jsem na druhé straně. Cesta pokračuje džunglí a střídá se s přejezdy na lanech. Úplně promáčení, ale vlastně šťastní ,užíváme adrenalin. Kolem 17 hodiny přijíždíme přímo do Tree housu, který se nám na jednu noc stane útočištěm . Adresa: obrovský strom v džungli, výška 30m , místo neznámé. Kruhový půdorys sympatického dřevěného příbytku, připravené matrace , dokonce peřiny, vařič, malý pult s tekoucí vodou , pár kusů nádobí, ministoleček, malý paraván skrývající sprchu a záchod. Vlastně "luxus" uprostřed džungle. Venku se stmívá, džungle vydává děsivé zvuky. Jsme někde uprostřed , daleko od civilizace. Každý hledáme kousek suchého oblečení a navlékáme na sebe, co jde. Je nám chladno a tak bohužel ani sprchu nezkusíme. Dostáváme laoské menu: rýže a 3 ešusy kapustových specialit. Máme hlad a tak vše bez řečí zbaštíme. Dostáváme ještě horký čaj a tím končí výběr. Hrnky, talíře i lžíce si půjčujeme. Nějak neumějí počítat a všeho je málo. Matrace jsou po dvou a tak se „ubytováváme“. Na mě a Honzu vychází místo u provizorní toalety.Jímá mě hrůza muset konat jakoukoliv potřebu. Nejsem sama, Anya na mě koulí očíma a její výraz mluví za vše. Později přicházíme na to, že v džungli 30m nad zemí , Vám stejně nic jiného nezbývá. Holky si našly malý prostor na spaní o větev výše. Náš laoský průvodce, k našemu obrovskému údivu si nasazuje postroje, loučí se s námi a téměř za tmy odjíždí kamsi do džungle. Ještě stačí zakřičet, že přijede brzy ráno. Tma ještě více umocňuje naši osiřelost v džungli. Rozsvícíjeme svíčky , které nacházíme ve skromném vybavení na stromě. Usedáme do kruhu a v příjemném atmosféře za zvuků džungle si povídáme.Ani rozdílné jazyky nejsou bariéra. Rozumíme si s našimi novými přáteli, mluvíme o vážných i nevážných věcech. Upřímně se smějeme. Němci pocházejí z Mnichova.Profesně : Anya pracuje v počítačovém softwaru, York /bratr Leryho/ je designový grafik a Klaus je architekt. Leryho povolání jsme nevyluštili a tak mu říkáme fotograf. Tahá s sebou docela slušné fotografické vybavení. Brzy jdeme na kutě , je nám chladno. Každá matrace jde zakrýt plátěnou zástěnou a tak v jakýchsi malých stanech, za řevu džungle uleháme. Dávám si klapky na oči, do uší ucpávky. Usínám znavena ihned. Bohužel ne na dlouho. O půl noci se budím a nemohu si uvědomit, kde jsem. Všichni spí a mě trochu ta džungle děsí. Noc je dlouhá. Déšť už není tak intenzivní, ale pořád poprchává.Téměř svítá , když s obrovským hlukem přijíždí náš laoský průvodce. Řve good morning !!! Za 10 minut odjezd !! Holky vypráví, že měly v noci návštěvu, na větvích je navštívili možná Gibboni.Dost je to v té tmě vyděsilo . Všichni jsme provlhlí a postupně nasazujeme postroje. Já s Anyou trochu lelkujeme, asi záměrně. Vymlouváme se a jediné zůstáváme na stromě. Jsme samy, vaříme si horký čaj. Těšíme se na soukromou toaletu. Nadáváme, trochu máme strach, že nás tady nechají a zároveň se úžasně bavíme a vyprávíme si své zážitky a pocity na tuto expedici. Souhlasně si přitakáváme, že jsme čekaly trochu více luxusu, sociální zařízení atd.., že tady není ani mýdlo, natož toaletní papír. Řežeme se smíchy a jsme šťastné, že jsme v suchu. Za hodinku se vrací totálně promočená druhá část výpravy. Opravdu nám závidí , že jsme zůstaly. Sárka si sedá na židličku a drbe se na noze. Odkrývám ponožku, a pod ní na mě civí nechutně nacucaná pralesní pijavice. Průvodce přiskakuje s ohněm v ruce a pijavice se pouští a žuchne s sebou o podlahu. Rána hodně krvácí. Sárka je bledá a očividně se jí to nelíbí. Pijavice vypadá opravdu nechutně. Desinfikujeme a zalepujeme stále velice krvácející ránu. Těšíme se na snídani. Je opět rýže a kapusta. Sníme o kafíčku a koláčcích… Cestou si postupně všichni „užíváme“ pijavice, kterými jsou po dešti pokryty cestičky. Pijavice vlezou i pod dobře upevněné dlouhé kalhoty a dávají si do nosu. Nebolí to, ale rána velice krvácí a potom dlouhé dny svědí. Rychle balíme a jedeme vstříc dalším dobrodružstvím. Děti jsou ze zipingu nadšené a já si pomalu zvykám. Znova křižujeme džunglí, sjíždíme lana nad údolími. Přestalo pršet a vysvitlo Slunce. Jsme totálně špinaví a utahaní a musím říci, že i nesmírně šťastní.Každá nová jízda nás osměluje. A i já nepřítel výšek, po očku, i když vždy jenom na pár sekund, pozoruji úžasnou scenérii pode mnou: šťavnaté rostlinstvo, potůčky, jezírka…. Sárka je lehounká a tak některé dojezdy jsou pro ni namáhavé. Nedojede, a musí ručkovat. Všichni ji hlasitě podporujeme a svojí mrštností opičky vše bravurně zvládá. Někdy se to stává i nám a opravdu to není žádná legrace. Celý den ubíhá velice rychle a je navečer a my přistáváme na našem novém Tree housu. V útrpném očekávání s radostí zjišťujeme, že na tomto housu je toaleta vybudována o patro níže. Neskutečný luxus s velkými nadšením obdivujeme. Večeře je velice „chutná“ a my opět dostáváme rýži a kapustu. Ještě ani nedojíme a náš průvodce během pár vteřin skáče na lano a mizí v džungli. Přijede ráno! Vyhrabáváme zbytky zásobiček z batohů. Moc toho není, a tak vše dáváme na jednu hromádku a děláme si večerní párty. Zapalujeme všechny svíčky, York nějakým záhadným způsobem ukuchtil úžasné opečené oříšky. Nesedíme dlouho, je nám chladno a zásoby jsou snědeny. V noci nemohu spát, prožívám takové malé psycho, bolí mě hlava, břicho. Pod námi v džungli slyším tekoucí vodu a vodopád. Všichni spí a mě je smutno. Ráno je zima a tak se rychle oblékáme do zabahněných oděvů. K snídani si opékáme na vařiči zvlhlé bagety. Přijíždí průvodce a s ním, nám čím dál více oblíbená „kapusta s rýží „.Dnes nás čekají,k obrovskému smutku našich holek 3 zipingy, a pak cesta zpět do Laoské vesnice. Přímo v džungli na určeném místě zanecháváme postroje. Vracíme se zpět do civilizace. Nasedáme do džípu, který po pár minutách těžkého terénu dostává obrovský defekt, láme se mu kolový disk. Vylézáme z auta. Snaží se to, k našemu údivu, na místě opravit. Přijíždí ještě jeden džíp s druhou skupinou. Vyřeší to tak, že nás všechny naskládají do druhého vozidla. Cesta je ovšem úděsná. Mladíci, kteří sedí na střeše,štěstím výskají a na rozdíl od nás „starochů“ vše berou s úžasným humorem. V kopcích vyskakují za jízdy a jdou pěšky. Po zdlouhavé cestě přijíždíme ve večerních hodinách do Hua Xay. Loučíme se s našimi kamarády z Mnichova. Jdeme do hotelu. Ještě domlouváme vyprání zabahněného a špinavého prádla.Mělo by být hotové brzy ráno. Ráno nás čeká plavba po Mekongu.
Gibbon experience -Tree house - Laos-cestování s dětmi
Gibbon experience-Tree house - Laos-cestování s dětmi
Gibbon experience -Laoská džungle- cestování s dětmi
Gibbon experience -Laoská džungle- cestování s dětmi
Gibbon experience - sjezd na lanech nad džunglí-cestujeme s dětmi
Gibbon experience -Laos-cestování s dětmi
Gibbon experience - na Tree housu-cestujeme s dětm
Gibbon experience-Tree house -cestujeme s dětmi
Gibbon experience-Tree house - cestování s dětmi
Gibbon experience-Tree house - výhled na Laoskou džungli
Gibbon experience - sjezd na lanech- cestování s dětmi
Gibbon experience - sjezd na lanech- cestování s dětmi
Gibbon experience - sjezd na lanech- cestování s dětmi
Gibbon experience - sjezd na lanech
Gibbon experience - sjezd na lanech
Gibbon experience - sjezd na lanech
Gibbon experience - sjezd na lanech- cestování s dětmi
Gibbon experience-Tree house - siesta- cestování s dětmi
Gibbon experience Tree house - noc v džungli, cestujeme s dětmi
experience -L Noc v laoské džungli-cestování s dě
Gibbon experience - Laoská vesnice
Gibbon experience -Laoská dívenka
Gibbon experience Laos
Gibbon experience - na cestě
Gibbon experience - na cestě
Konec výpravy...
Gibbon experience - polámalo se nám kolo
Gibbon experience - tam se nás ještě vejde..
Gibbon experience - krásný zážitek a jsme rádi , ž
 | autor článku: Jana Schlitzova, 1963 zážitků z cesty: 115 tipů na výlet: 205 |
